O mě a regresi
Jsem ročník 91, na přelomu 14ti a 15ti let, jsem začal cvičit aikido, a skrze něj jsem objevil východní filozofii, zen, buddhismus a začal jsem v té době meditovat, hodinu koncentrace na dech denně. Po třech letech jsem se přidal ke skupince šamanských bubnů a obřadů našich předků.
Jednou při meditaci na silovém kopci mě oslovila bytost ze Slunce se vzkazem, že mě nyní může vést dál, jak být dobrým mužem. Za necelý rok po té jsem se vyskytl v Kolumbii, u jednoho ze stařešinů kmene UAI, kde jsem poznával, co je to modlitba a vztah k Otci Stvořiteli a Matce Vesmíru.
Přes lidi, skrze které jsem se do Kolumbie dostal, se na mě nalepil černý jaguár -démon- který mi způsobil velké potíže. nedokázal jsem svou situaci řešit sám a hledal jsem pomoc, jak se dostat z jeho spárů a špatných stavů, co mi způsoboval.
Byl jsem u různých lidí, až když jsem objevil kvantovou regresní terapii, začala se má situace postupně lepšit. Díky působení a radám Vyššího Vědomí jsem se dostal ze sítí temnot a došel až k příčině, proč se tak vůbec stalo. Mohl jsem tak celou situaci pochopit a vyřešit i příčiny, které k ní vedly. Díky kvantové regresní terapii jsem se dostal z temnot a stal se lepším člověkem. Také mi pomohla psychologie C.G.Junga. Od té doby mě tyto dvě metody provází životem.
Dokud si člověk myslí, že je někým, ještě nenašel svojí duši. Dokud člověk odmítá být někým, ještě nenašel svojí personu.
Někdy váháme, kým máme být, hledáme se a nejsme si jistí, kam udělat krok. Jindy zas jen jednáme a neváháme vůbec, protože nám chybí širší vnímání.
Člověk v životě prochází spoustou věcí a má spoustu otázek, ať už si jich všímá, nebo ne. někdy chybí sebedůvěra, někdy podpora okolí, protože lidé jsou vychovaní společností k předpokladům, stereotypům, co je jak správně, a překročení zaběhlých kolejí vnímají jako ohrožení.
Nepomohla by láska? respekt k okolí? opuštění strachů?
Já nemůžu řešit, jak se na mě bude společnost dívat, protože mě vede má duše. Jediné co vím je- když NEbudu následovat svou duši, budu na tom vždy hůř. A tak musím nezřídka procházet situacemi, které neodpovídají obecným předpokladům. Ani sám často nevím, kam ta cesta vede, ale důvod proč tam jdu je ten, že mě tam posílá má duše a za lidskou duší stojí hlas Boží, proto vlastně nemám na vybranou, i když to nedokážu vysvětlit nikomu, ani ostatním, ani sobě.
jsem to, z čeho se skládám?
Každý muž má více vnitřních částí, a když je zanedbává, nebo ignoruje, může se dostat do nerovnováhy, zakrnět, ustrnout, nebo se úplně rozpadnout. A tak jdu do lesa, kde se probudí nové vnitřní vnímání a objeví se moje vnitřní žena "Anima". Pak dva dny strávím tím, že si maluju obrázky doma na stěnu a navlékám korálky. Pak se proces promění a ozve se mé vnitřní dítě. To zase vše vnímám čistě, bez předpokladů, dítě nenapadne, že by mohlo být něco špatně, nebo že by mohlo existovat nějaké riziko. Tak se vykoupu v potoce v -5ti a nemám žádný strach, že mi bude zima, a tak mi taky není. A mráz z ledové vody cítím, ale není to nic špatného protože hlava nevymyslí žádnou negativní emoci, a tak to brnění celého těla cítím zcela jinak než obvykle. Je to velmi zajímavé pozorovat a není na tom nic nepříjemného. A obyčejný pytlíkový čaj zase chutná naprosto fantasticky, stejně jako když mi bylo 13. Pak jsem zase obyčejný muž a myslím nad svou přítelkyní a prácí. Poté se ozve má šamanská potřeba spojení s Bohem, tak se modlím, čtu nový zákon, děkuju a otevírám srdce Bohu a Kristu. Za dva dny se zase proces mění a přijde pro mě "Bytostné Já" všechny části zmizí, mysl se rozestoupí a stanu se čistým Bytím, které jen chodí po lese, nejsem člověkem co hledá duchovní cestu, ale Bytím, které hledá cestu člověka. A pak se zase vrátím do "normálního" života. ..oBohacen. ... A má "persóna" zas může chvíli tvořit to co cítí že je jejím účelem, nebo si vetknu pera do vlasů a proměním se v indiána a ujdu 50 km horami za den, nebo mě pohltí můj stín a zůstanu jen nečinně ležet v únavě na posteli. Děkuji ti C.G.Jungu.
Většina z nás nic netuší o minulosti svojí duše, kteréžto jediný život právě teď odžíváme, tak jako zrnko v písečné bouři, které samo o sobě nic neznamená, ale když se spojí se všemi ostatními, může vidět účel celého pohybu a smysl svojí přítomnosti.