Adam a Kentaur, psychologický příběh

O dvou archetypech muže a světě, jako odrazu nitra.

Bůh spočíval v nehybném klidu. V nirváně. Poté dostal chuť tvořit. Ale aby zároveň nevytrhával sám sebe z nehybného klidu, a aby tvorbou sám sebe nezničil, oddělil od sebe kousek sebe sama a zeptal se své původní nehybné části: "můžu se stát Stvořitelem?" Bůh řekl svému oddělku: "můžeš, ale všemu, co stvoříš, musí být zachována svoboda". Oddělek souhlasil, a tak se stal Stvořitelem samsáry. (křesťanství se vztahuje k vyšším bytostem, buddhismus spíše k mentálním stavům, v nichž ony spočívají). Jelikož nebylo nic mimo světla, aby mohl stvořitel vytvořit nebeský svět, potřeboval platformu, na kterou bude své světlo promítat, a tím tvořit. Proto, jako první stvořil svoje protisvětlo, a to tak, že vzal část svého světla a obrátil ho naruby. Toto obrácené světlo mělo schopnost odrážet světlo Boží, a tak vytvořil první Rajský svět s krajinou, zvířaty, rostlinami, a vše, co k tomu patří. (Není nic mimo světla). Jelikož je svoboda všeho stvořeného Božský zákon, sama platforma na tvoření, to světlo obrácené naruby ve kterém stvořitel vyprojektoval Ráj, bylo svobodnou bytostí. Jmenovala se Lilith. Světlo Stvořitele bylo dokonalé, zrovna jako jeho schopnost tvořit. Proto, vše co Lilith odrážela bylo zrovna tak dokonalé. První muž, kterého Bůh stvořil, byl Kentaur. Byl to muž se zvířecí částí. Nebyl to ještě muž tak, jak ho známe dnes. Byl plně spojen se svou koňskou částí, která byla jeho duší, světem Stvořitele, měl tedy správnou intuici, kterou si ale neuvědomoval, protože jí nemohl uvidět, když se od ní ještě neoddělil. Přirostlé tělo koně k prvnímu muži bylo možná právě dílem Lilith, jelikož odrážela dokonalé Boží světlo, připevnila ho i k Božímu dílu. Kentaur Žil v přírodě bez obav, byl s ní spjatý, řídil se svou intuicí, a nepotřeboval víc, než mu nabízelo jeho okolí. Jeho ženou byla právě Lilith, jejíž jméno se překládá jako "v Ráji čistá". Lilith byla prostředím, ve kterém žil a jeho ženou zároveň. Byla dokonalá, protože odrážela Boží světlo. Kentaur nepotřeboval být nikým jiným než byl. Využíval krajiny a božích darů, byl veden svými instinkty a intuicí, které byli v harmonii se stvořením.

Stvořitel ale potřeboval vytvořit něco, co by skutečně tvořilo dál podle sebe, a ne podle něj. Proto vytvořil novou bytost, oddělil kentaura od své zvířecí části, a vznikl Adam. K tomu však potřeboval i novou promítací platformu. Adam byl muž bez napojení na Boha, protože přišel o svou zvířecí část, ve které se ukrývá intuice. Stvořiteli se tím povedlo něco opravdu ojedinělého. Odebráním koňské části a intuice, získal Adam Persónu a Stín. Protože byl odříznut, od svého vnitřního božího hlasu, neviděl, že je součástí přírody a chtěl vědět, jak to ten Stvořitel dělá, proto začal sám zkoumat. Eva, Adamova žena, opět promítnutá na platformě Lilith, proto zrovna jako ona, Kentaurova žena, byla zároveň jeho prostředím, Eva se tedy musela stát nejen ženou Adama, ale také jeho prostředím. Vše tak bylo připraveno na velkolepé dílo Stvořitele, vytvoření nové promítací platformy, kde budou již všichni tvořit podle sebe, jelikož došlo u Adama a Evy k oddělení jejich zvířecích částí, a tudíž intuice, a mohli tak začít tvořit odděleně od Boha. (V Ráji).Veškerá tvorba však pochází z Božího světla promítnutého na světlo obrácené na ruby- Lilith, proto dal Bůh osadníkům nového světa Zákony pro život na nové Zemi. Moudrost tvorby života na Zemi podle Božích zákonů, které pro nás stanovil na platformě "Eva" ukryl do hada. Had přinesl Adamovi a Evě tu zprávu, že Stvořitel si přeje, abychom šly vytvořit nový svět, a žili v něm. Do hada Stvořitel ukryl pravidla vesmírného řádu pro život na Zemi (platformě) Evě. V hadovi, se ukrývá ta moudrost, jak funguje život ve hmotě. Had řekl: "Eva bude nová promítací platforma pro Adama, aby mohl zjistit, jak Bůh vytvořil svět." a Eva tak podle Boží vůle utrhla jablko, které bylo symbolem dalšího odštěpení. Tak jako od sebe Bůh spočívající v nehybném klidu oddělil část, která se stala Stvořitelem pohybu, tak se utržením jablka odštěpila část Rajského světa, a přenesla se do nového světa. Do světa Země, světa hmoty, fungujícího podle moudrosti Hada. Oddělením od Boha vznikla Adamovi a Evě mysl. Světlo obrácené na ruby, na které je Božím světlem promítán svět stále platí, i na nové Zemi. Jenže oddělením muže z Kentaura, odříznutím jeho intuice je nyní promítán svět nedokonalý, Adamovo světlo tvoří neustále, jen si toho není vědom. Je to Ráj, zkopírovaný v platfomě, která dále odráží světlo každého, ne jen dokonalé světlo Stvořitele. jenže odříznut od Boha, Adam o svém světle neví, a proto zde má možnosti zjistit jak Stvořitel vše vytvořil. (Vytvoření Země, aneb Had byl Boží posel)

Takže máme pěkně pohromadě v novém světě Lilith, Kentaura, Adama a Evu. A ten nový svět je promítán na platformě Eva, která ovšem od Lilith nelze oddělit, protože vše se promítá na světlo obrácené na ruby, což je Lilith, takže Eva je spíše Lilith s novými pravidly, s pravidly, které poslal Stvořitel po Hadu a vtělil je do něj. Zatímco v ráji byla promítána jen Boží dokonalost, na nové zemi je pravidlem, že platforma odráží každé světlo každé bytosti, takže nedokonalá bytost tvoří nedokonalé věci. A tak Eva začala odrážet, neboli zrcadlit, Adamovi jeho Stín a Persónu. Nutno podotknout, že Eva a Lilith jsou v jiných podmínkách, ale jsou obě tímtéž. Jsou ztělesněním prostředí a odrážející nitro svého muže. Adam tak začal tvořit skutečně sám, podle sebe. Nebyl intuicí spojen se svým Všeotcem, tak mohl nyní všemi možnostmi zjišťovat a bádat, jak to ten Stvořitel udělal.(Hledal světlo venku.) Kentaur žil dál na zemi tak, jako v ráji. Měl intuici, a proto nepotřeboval nic měnit, stačilo mu naslouchat božímu hlasu, a naslouchal mu neustále a ani o tom nevěděl, protože to bylo ukryto v jeho koňské části. (Nebyl si vědom, že naslouchá světlu uvnitř sebe.)

Adam měl tedy k dispozici místo intuice rozum, místo propojení s přírodou a instinkty Persónu a Stín. Totéž právě zas Kentaurovi chybělo, proto se nevyvíjel dál, ani neměl důvod. Adam se začal starat, začal přemýšlet, začal vynalézat. Zapomněl na Boží dokonalost ve všem stvořeném, a začal ji hledat. Jenže náhrada za boží dokonalost, bez intuice, vedla nutně k větší realizaci persóny a stínu, skrze vynálezy, starání se o sebe sama a schovávání strachů a pochybností. Nedošlo mu, že cesta k Bohu na zemi vede skrze pochopení vlastní nedokonalosti na základě jejích odrazů ve svém okolí tozn. Adamovo nedokonalé světlo promítnuté na Evu. Ale jelikož nevěděl, že Bůh tvoří promítáním svého světla do okolí, nedošlo mu ani toto. (Adamovo počínání v Evě)

Po Adamově invazi začal i Kentaur čelit novým výzvám, protože jejich společné prostředí se měnilo v nedokonalé, vlivem Adamovi projekce. Vraťme se ale ještě k Adamovým vynálezům. Jelikož neviděl dokonalost Boží tvorby, jeho zrcadlo Eva měla potřebu uklízet (podvědomě začala uklízet z důvodu Adamova nenazírání dokonalosti Božího řádu). Jedna z prvních věcí, které mu Eva navrhla, byl výtvor kadibudky. Stále nepochopil, že dle principu tohoto světa se mohl přibližovat ke Stvořiteli skrze rozpoznávání nedokonalosti vlastního nitra zrcadlené ve svém okolí. Ale ani kadibudka Adamovi nevoněla, jeho vlastní velkolepé dílo byl první splachovací záchod.

Kentaur věděl instinktivně, že v lese je vše v pořádku. Že vše je ze světla a vše je světlem, darem Stvořitele, nad ničím nepřemýšlel a prostě žil dál jako dřív, Adamovi vynálezy ho nezajímali, na záchod nechodil. Dál svou "potřebu" zahrabával po lesích jako vždy. Tvorbou nadšený Adam si všiml, že Kentaur nepoužívá jeho splachovací záchod, proto o něm začal říkat, že smrdí. Tak se i Kentaur stával Adamovým stínem. (Připomínal mu jeho původní přirozenost, kterou odmítal). Možná se Adam mylně domníval, že když spláchne své výkaly vodou do nádrže a vyhne se tak pachu kadibudky, bude blíž dokonalosti. To mu šeptala jeho Persóna. Promítání jeho nedokonalého světla na platformu Evu způsobilo též, že začal vnímat celý svět jako nedokonalý. Proto vymyslel pojem "ďábla" o kterém řekl, že to on byl tím hadem, co ponoukl Evu k utržení jablka. A opět tak nepochopený Boží zákon -Hada- odsunul do svého stínu, a tím i celý tento svět. Ba co víc, dle zákona tvorby a svobody, personifikací své nedokonalosti Adam skutečně stvořil ďábla. Jelikož neviděl světlo Stvořitele, ze kterého vše jest, ulpíval na svých formách a výtvorech, do kterých se zavíral ze strachu z vlastní nedokonalosti, ze strachu, že by zklamal, utíkal před svým stínem do stále většího zahledění do svého rozumu a vynalézání, stále více lpěl na své Persóně. Zapomněl, že se o nás stará náš nebeský otec a potřeboval mít jistoty vlastní. Začal tvořit civilizaci, která se živila vlastní prací. K dokonalosti Stvořitele se slepě snažil dostat dokonalostí svojí persóny. Proto vymýšlel stále sofistikovanější věci a způsoby života. Bez intuice, spoléhal se jen na sebe, proto chtěl vše řídit svými vzorci a chtěl se všeho zmocnit, jako obranu před strachem chtěl kontrolovat celý svět. Právě toto ulpívání a vlastnění, jež bylo Adamovým nedokonalým zacházením se světlem, aniž to tušil, promítlo na světle obráceném na ruby onu bytost, jež označil jako Ďábla, a začal tak vidět i toho hada. (zákon svobody všeho stvořeného světlem, Ďábel byl stvořením (ztělesněním) Adamovi reakce na nepochopení jeho vlastní nedokonalosti, odmítnutí vlastního stínu.)

Vše stvořené nedokonalým světlem, nikdy nemůže fungovat dokonale. Takže jímka Adamova splachovacího záchodu se jednoho dne přeplnila a začala vytékat ven. Áda byl velmi nervózní až podrážděný. Nechtěl tomu uvěřit, nechtěl to přiznat, nechtěl to vidět, nevěděl co s tím. Proto byl na své okolí agresivní. Adamovi se v jeho zmaru, beznaději a agresi nabízely různé řešení. "Abych to neviděl -Utéct od toho pryč do lesa? Vždyť tam je ten smradlavý Kentaur, kterým tam sere pod drny! tam nemůžu, to mi má Persóna nedovolí! Abych na to zapomněl -Udělat velkolepou oslavu naší civilizace a našich úspěchů? Ano! Tím se utvrdím, že je vše v pořádku." Zatímco se Adam válel zmašťený na technopárty, kde ho jeho stín dohnal zevnitř, jímka se podmáčená protrhla a celý obsah se rozlil po louce. Samozřejmě, že septik Adam umístil na okraj civilizace, takže zasažená louka byla hraničním pásmem s oblastí Kentaurů. Kentaur, přírodní tvor, s vlastním nasloucháním Božího hlasu, s vlastní intuicí jak světlo tvoří správně, s vlastní zvířeckostí, cítil, jak cesta vede dál správně, ku prospěchu všech, a aniž by přemýšlel, instinktivně si za sebe zapřáhl kůl, a tím kůlem zoral celou louku, a Adamovy sračky pohřbil pod brázdami, jak to dělal on sám. Lilith byla také spokojená, že už nemusí čuchat, ani odrážet výhřez Adamova stínu.

Když oslava dokonalosti civilizace skončila, Adam se probral a šel domů, podívat se, co je s jeho záchodem. Cestou se 5% jeho mysli zabývalo otázkou, jestli nebude lepší vrátit se ke kadibudce, a jaký vymyslet důvod, proč tak učiní. Když přišel k septiku, viděl kentaury doorávat poslední kus louky, nenechal na sobě nic znát, že neví co se děje, že je bezradný a situaci nerozumí. Chvíli seděl na pařezu opodál, aby ho nikdo neviděl a přemýšlel o tom, co se to děje. Pochopil, že ho kentaur shodou okolností zbavil jeho problému, Adam uvnitř jásal a kul plány, ale navenek nedal nic poznat, ale záře jeho zapíraného úsměvu byla znatelná. Bylo mu jasné, že kadibudka je pasé. Stačilo protrhlou jímku zazdít, přidělat jí víko, vyrobit hovnocuc a přimět kentaura, aby ho vyvážel na společné louky a zaorával. Adamovi začalo být jasné, že bez Kentaura nepřežije, ale ani sám si to nepřiznal. Raději si vysvětloval rozumem, že je pán tvorstva a pro Kentaura je tedy přirozené ho poslouchat, než aby si přiznal vlastní kus stínu dobrovolně sám, před tím, než se zase přeplní a protrhne. Jelikož byl Kentaur zvyklí od Stvořitele na správnou tvorbu, a měl paměť čistoty všeho stvořeného z ráje, přirozeně souhlasil s pomocí Adamovi. Nesouhlasit snad ještě ani neuměl. Vždyť nikdy neměl proč ani s čím. Dále Adamovi přislíbil pomoc v jeho civilizaci při orbě luk a pěstování plodin. Adam byl v euforii, v naprostém nadšení své slávy, cítil se být pánem tvorstva, i kentaur mu začal sloužit. Tak vznikla pýcha. Jenže z pohledu Kentaura, on s Adamem spolupracoval, tak jako všichni Boží děti, ale odpojený Adam měl pocit, že mu vládne. Kentaur se tedy na Adamovu žádost stával také součástí civilizace, i když také sloužil za projekci Adamova stínu. Adam se rychle naučil, že vše co nemůže mít pod kontrolou, může házet na Kentaura, a tím utíkat před svým stínem. Třeba své pudy, když Adam viděl, že má problém udržet sou sexuchtivost, mluvil o Kentaurech, že to oni běhají po lesích, aby se tam skrývali před čistou civilizací a obcovali s kdejakou nymfou, jak se jim zlíbí. Celá civilizace tedy fungovala díky Adamově manipulaci, které si byl vědom, ale považoval jí za nutnou a sad i správnou, a díky tomu, že z ní Kentaur odnášel její stín, ba doslova i odvážel hovnocucem.

Na tohle se Lilith již nemohla jen tak koukat. Tvořící světlo Adamovo a Kentaurovo se nyní často spojovalo, proto musela promítací platforma Kentaurovi zrcadlit i jeho skutky spojené s Nesprávným počínáním Adamovým. Proto se Kentaur občas dostával do situací, kterým stále méně rozuměl. Dělal přeci všechno správně! Žil v Boží intuici, a v harmonii se svými bratry a sestrami. Nevěděl, jak může něco nebýt v harmonii Boží. A snad i proto pomáhal Adamovi. Říkal si "pomůžu mu, a bude v harmonii Boží" zaorám jeho výkaly, zorám jeho pole aby měl svou zásobu, a bude vše v klidu. Jenže Kentaur netušil, že slouží Ádově Persóně. Netušil, že se stal Adamovým nástrojem na utíkání před vlastním stínem, a tím udržuje v existenci Ďábla, a dává Adamovi důvody, aby věřil, že Ďábel je skutečný. Přitom je jen personifikovanou nedokonalou tvorbou Adama – ale tou, se kterou mu nyní Kentaur pomáhá. Lilith -promítací platforma, neboli podstata prostředí to tedy musela pro Kentaura přichystat tak, aby pochopil, že nyní, být v Boží harmonii je špatné, protože pomocí svému bližnímu živí nedokonalou tvorbu, živí Adamovo ukrývání se před vlastním stínem. (Ďábel je Adamovou personifikací utíkání před vlastním stínem (do persóny a ulpívání a manipulace). Proto, aby Kentaur mohl vidět, s čím ve skutečnosti spolupracuje, začala se jeho žena Lilith chovat despoticky, direktivně, svéhlavě, protože to byly ty nové vlastnosti, které zatím z ráje neznal, ale nové okolnosti v zemi Eva to od něho vyžadovaly. Bylo mu divné, že najednou už není vše láskou a světlem. (I když stále bylo, protože ní nic mimo to, jen se to jinak jevilo.) Aby Kentaur mohl zůstat v harmonii se Stvořitelem, nové prostředí vyžadovalo, naučit se novým vlastnostem, které nebyly třeba v původním ráji, kde vycházela veškerá tvorba ze Stvořitele. Kentaur ovšem neměl ve zvyku používat rozum, a neměl ve zvyku učit se novým věcem, ani něco vymýšlet. Žil jen automaticky z Boží intuice a harmonie, která ovšem nyní díky Adamovi přestávala vždycky platit. Získat tyto nové vlastnosti, které by Kentaura udrželi v harmonii tedy znamenali dvě věci. Musí projít transformací, a musí také získat Persónu. Kentaur tak byl donucen začít také přemýšlet. Viděl, že svět který ho obklopuje už není harmonií Stvořitele, byl celý nesvůj a nevěděl, jak má pokračovat. Začal litovat tohoto života, a naříkat, že museli odejít z ráje. Jenže Kentaurovo litování bylo jeho vlastním prvním aktivním počinem mimo harmonii. Jeho vlastní nedokonalá tvorba světlem. Poprvé tak Lilith – podstata prostředí a Kentaurova žena zároveň musela odrážet kentaurovo vlastní nedokonalé světlo. Do této chvíle totiž Kentaur nic vlastního netvořil. Jen žil dle Božího hlasu, a pomáhal Adamovi. Nyní byl donucen sám zareagovat na civilizaci, která ho obklopila, protože Adamova nedokonalost ho dohnala. Nový svět od Kentaura vyžadoval, aby začal být autonomní, aby se rozhodoval sám za sebe. Musel by začít tvořit svůj život aktivně a vědomě. Kentaur litoval tohoto života, žehral na tento svět, a tak se mu poprvé podstata tohoto světa, láska a světlo, projevila jako temnota. A to právě proto, že poprvé svým světlem (vědomím) vytvořil temnotu.

Podle reakce na dopad Adamova snažení se Kentauři rozdělili na tři druhy: Zámořní nezměnění, Schovaní žehrající, Přizpůsobující se pomáhající.

Nad částí kentaurů se Stvořitel slitoval, aby mohli žít dále jako dřív, převedl je na nový kontinent, o kterém Adam nevěděl a nemohl tam, prý někam za moře daleko na západ. To snad i proto, aby kentaura na Zemi zachoval v původní podobě, nezměněného. Část kentaurů se schovávala po lesích a stali se nevrlými, upadli do lítosti, sebelítosti, pocitů zmaru, obviňovali Adama, že jim zkazil život, možná snad i vyčítali Stvořiteli, že je opustil. Toto temné používání mysli musela Lilith projevit v temnějším prostředí, proto Kentaur už nežil v takové hojnosti a pohodlí jako dřív, jeho životní podmínky upadly, a poprvé se tak začal Kentaurovi vytvářet stín. Stín, který se na něj přenesl od Adama. Nijak ho ale neschovával a neřešil, protože ještě neměl persónu, nutilo ho to ale začít více přemýšlet. Projevem svého stínu začal žít ve větší špíně, také měl méně energie. Nic ale nezakrýval, neměl persónu, která by mu k tomu dala důvod. Jeho žena také nefungovala jako Eva, aby začala v této chvíli uklízet.důsledkem složitosti a nechápání této situace v sobě někteří tvořili zlost a nakonec propadli alkoholismu. Odhodlal se Adam, jda do lesů podívat se na kentaury. Zjistiv, co se děje, když je našel válející se po jeskyních sklesle v mokrém listí, ušklíbal se rozpačitě nad nimi, či spíše nad jejich bídou -projeveným stínem asnažil se jim domlouvat, aby se vzchopili, netuše co skutečně vidí – že jde o důsledek jeho vlastního stínu; vzniklého odpojením se od harmonie Boží,který však on sám zakrývá persónou, či dává k úklidu Evě; přirostlého na Kentaura tím, že ho využíval pro své aktivity a rozvoj svojí civilizace.

Vědě toto Adam, ušklíbal by se nad vlastním stínem, a litoval by vlastí nedokonalosti, což by mohlo zapříčinit otevření jeho srdce milosti Boží, a jeho intuice mohla by se k němu začít navracet. Jenže toto poznání, že tvorba světa je myslí odráženou na platformě Adam neměl, proto jediné co viděl, byli kentauři v jejich bídě. Odcházel z lesa zhrzen a snad i s lítostí nad kentaury. Někteří se k němu chovali i agresivně, protože vnímali, že za to může on. Část kentaurů zůstala v civilizaci, pomáhala adamům a společně tvořili svět podle Adama. Učili se přizpůsobovat a žít podle jeho rozumu, občas chodili do jeho škol a dokonce i využívali splachovací záchod, který přijali za vlastní. Tak být i muselo, protože platforma potřebovala odrážet Adamův stín, když ho Adam odmítal vidět v sobě, což dělala i skrze Kentaura. Protože mysl bytostí vždy zůstává celistvá, to, na co Adam zapomněl, nebo se to snažil odmítat, stále promítal na platformu, jen si toho vůbec nebyl vědom.Po negativním označení jím samým nějaké jeho části,docházelo ke zrovna tak negativnímu promítání této části na platformu. Jelikož podle zákonů Stvořitele na Zemi Evě, to co neviděl v sobě, protože to odsunul, mu zjevovalo jeho okolí. Jednoduše to fungovalo tak, že jeho Božské tvořící světlo, které si neuvědomoval, promítalo na Evu vše, co měl v sobě, a tím, že nějaký svůj aspekt nepochopil a označil za negativní, tak právě ten aspekt promítal na platformu přesně tak negativně. A toto v Ráji, na původní platformě Lilith nebylo možné. A k tomu byli potřeba i tito kentauři. Tato část kentaurů byla zároveň takovou neviditelnou Boží rukou, díky které celá Adamova civilizace mohla fungovat a nezahubit sama sebe vlastním stínem, takovou ledvinou, jež odváděla špínu ze systému pryč. A zároveň byla adami obviňována, že je špinavá, to proto, že jim právě zrcadlila jejich vlastní špínu. Právě tu, kterou pro ně odváděla pryč, aby jejich svět řízený Persónou mohl fungovat. Tato část kentaurů musela u adamů zůstat, protože byla právě tou částí jejich mysli, jež označili za špatnou a odsunuli tím ze zřetele do podvědomí. A tak se část kentaurů stala odrazem stínu Adamovi civilizace, zrovna tak, jako se Adamův stín stal součástí kentaurů schovaných v lesích. Zároveň u těchto kentaurů mělo dojít k jejich posunu, transmutaci do nové bytosti. Jelikož neměli persónu jako Adam, potřebovali zážitky, zkušenosti, na základě kterých pochopí, že pravda je v hlasu jejich duše, a né v Adamových slovech, že se musí postavit sami za sebe, a tím se z této "role Adamova hovnocucáře" osvobodit. Dokud to neudělají, netransformuje se ani Adam, protože nebude mít důvod, a navíc, dokud se Kentaur nevyvine – v persónu aktivně prosazující hlas duše (snoubení v jednotu Boží tvorby, svobodné vůle a vlastní tvorby jedince), bude muset, dle plánu Stvořitele, být Adam stále tím kucím kladivem Kentaurovi proměny. Teprve, až se Kentaur vzepře, či spíše pochopí, a začne tvořit sám, jako individuální persóna podle hlasu svojí duše, a né rozumu, jak to činí Adam, donutí to Adama (či bude mu umožněno) také se transformovat. Dokuď za Adama odnáší jeho stín někdo jiný, nemusí ho sám vidět, nemusí se mu podívat do očí.

Aby se adamové utvrzovali ve své správnosti, tvořili spolky, ve kterých se sdružovali a vymýšleli pro ně aktivity a různá pravidla. Tím se navzájem ujišťovali, že to, co dělají je tak správně a pokud to někdo nedělá s nimi stejně, tak je dotyčná osoba nesprávná. Adamovic persóna tak byla opravdu na výši. Ten, kdo byl v čele spolku byl ostatními ctěn, říkal jim co a jak mají dělat, a určoval ona pravidla, která ostatní členové naplňovali. Členové tvořili svou persónu správným naplňováním oněch pravidel, a vzájemnou kontrolou, že každý dělá to samé podle pravidel. Tak Adam začal tvořit egregory. Důležité byly také pochvaly za správně provedené úkony. Poprvé tak vznikla hierarchie, protože ti, co pravidla naplňovali nejlépe, nebo nejlépe kontrolovali ostatní, nejvíce dbali na svou persónu a proto dostali speciální funkce, které tak začaly vyplňovat prostor, mezi hlavou spolku a jeho členy. Základní členové nebyli nějak méněcenní, protože všichni se společnou stejností ujišťovali o pravosti jejich persóny a každý mohl pílí usilovat o postup v hierarchii. Začaly tak vznikat Instituce, které dávali sílu všem, kteří je tvořili. Nejvrchnější osoba spolku posvěcovala celou jeho správnost a tvořila pocit autority pro každou začleněnou persónu, a každý, kdo ve spolek uvěřil, tvořil autoritu pro nejvrchnější persónu. Principem institucí byla vyloučená jakákoli omylnost všech adamů. Jen to, že někteří ještě ve spolku nejsou, mohli cítit jako ohrožení svojí persóny. K tomu, kdo nebyl ve spolku, přistupovali dvěma způsoby. Buďto to byl ideální cíl ke svalení viny, "na světě to nefunguje tak dobře, jak by mohlo, protože jsou tu lidé, kteří nedělají to samé co my". Nebo bylo třeba dotyčného přesvědčit, aby přijal daná pravidla a choval se podle standard daného spolku, ideálně aby do něj také vstoupil a začlenil se, čímž se jejich persóna zase více utvrdila, že je ta správná, když k nim přibyl někdo další, s kým se mohli navzájem utvrzovat a kontrolovat. Nebo k nim přistupovali kombinací obou způsobů. Čím více lidí ve spolek uvěřilo, tím větší sílu měl jeho egregor. Mezi těmi, kteří ještě nebyli účastni žádného spolku se vyskytovalo nejvíce zejména kentaurů.

Kentaurům tvořícím civilizaci společně s adami, nebyla účast na civilizaci stále zcela vlastní, stále nechápali proč se tak vlastně děje, i když si na to už zvykli. Umělá pravidla a umělé persóny institucí jim opravdu nebyli po chuti. Netušili jak a proč instituce fungují, cítili jen, že se je zase někdo snaží donutit dělat něco, co nechtějí a uvěřit v to. Ale právě nevyvinutost jejich persóny způsobovala, že se i oni, i když menší částí začleňovali do spolků.

Například mezi vynálezy jednoho z takových spolků patřila hra zvaná fotbal. Někteří kentauři to trochu okoukali a také se bavili tím, že běhali po louce a kopali do míče, nebo si na plácku přihrávali. Když to viděli členové fotbalové instituce, chodily za nimi, v náležitých úborech a lákali je do svého sdružení, že je to naučí správně. Naučí je pravidla, naučí je správně kopat, a také hrát prý na tom správném hřišti je velká výhoda. Dost kentaurů se už naučilo, že adamové po nich pořád něco chtějí, ale pro ně z toho neplyne žádná výhoda. Tak jejich návrhy už celkem standardně vyhýbavě odmítali, pokud to šlo.

Mezi první kentaury, kteří vstoupili do fotbalového spolku patřil jeden ještě mladý, přišel totiž o otce a když potkal někdo s autoritou, tak pěkně oblečeného kdo mu nabídl, že si s ním bude kopat, nedokázal odolat. Ve fotbalové instituci ho naučili pravidla, vysvětlili mu, že potřebuje toto hřiště, naučili ho prohrávat a vítězit, a fotbal pro něj přestal být hrou a stal se sportem. Když si chtěl zahrát s ostatními z vesnice, začal na plácku označovat čáry, a stěžoval si jim, že nerespektují pravidla. Nedokázal už hrát fotbal s kentaury tak jako dřív. O to víc se tím utvrdil ve správnost instituce, a zavřel se do ní před světem. K jednomu kentaurovi domu přišla Instituce Domkářů, a vysvětlovali mu, že jeho domek není podle správných pravidel a že si ho musí přestavět. On jim na to řekl, že není členem domkářské instituce, tutíž není třeba, aby hlídali pravidla i u něj doma, ale oni tvrdili, že na tom nezáleží, že oni mají ta nejlepší pravidla pro všechny domky, a když jim něco neodpovídá, tak to může být nebezpečné, tudíž si to musí přestavět, ať už je členem, nebo ne. A když to neudělá dobrovolně, tak na to dohlídne institut policie. S tím se také kentaur ještě nesetkal, tak se jich zeptal, co je ten institut policie. "Institut Policie je instituce, schválená všemi institucemi, která má autoritu chránit autority všech institucí." jak to dopadlo nevím...

Tak jako se původní kentauři řídili Boží intuicí své duše, aniž by si toho byli vědomi, adamové se začali řídit egregory institucí, o něž opíraly sílu svých persón, a ztráceli o tom vědomí. V některých městech byli už Adamové úplnými otroky egregorů, a nedokázali uvažovat ani cítit mimo ně. Ano, těch egregorů, které vznikli původně z pouhých pravidel nějakého spolku. Jelikož podmínkou tvorby původního Stvořitele bylo, zachování svobody všemu stvořenému. Rámec pravidel spolku a autorita persóny, pro kterou byl používán, což adamové dělali rádi, se za pár generací propojili, a rámec pravidel tak získal vlastní persónu. Zrovna tak, jako dřív kentaurům ustoupivším do lesů přirostl stín po spolupráci s adami.

Takže autonomní myšlenkové vzorce zahltili některá města, a sami začali řídit všechny obyvatelé, i chod nejen celého města, ale i celých myslí a životů všech tamních obyvatel.

Adam viděl krásu své civilizace, a věděl, že to dělá proto, že se snaží zjistit, jak tvoří Bůh. Někteří se tedy začaly klanět Bohu, za to, jakou jim dovolil vytvořit si persónu. A hned je napadlo, že by měli vytvořit instituci klanění se Bohu. Vznikl tak nový spolek adamů "Klanění se Bohu", který začal dohlížet na to, aby všichni chodili klanět se Bohu podle správných pravidel. Začali veřejně hlásat, že za výtvor této civilizace může Bůh, a proto je třeba se mu klanět,

Kentauři hnijící v jeskyních vlastím stínem, vzniklým konfrontací s Adamovou zaslepenou aktivitou, se za čas zhrozili sami sebe. Uvědomili si, kam se to dostali, jak se změnila jejich životní situace, a chtěli zpět svůj původní život. Uviděli, kým byli dříve, a kým jsou teď. Odhodlali se, a přestali se nechat zžírat svou ztrápenou myslí, protože to už prožili, a uvědomili si, že to nikam nevede. Nezbylo jim, než život, jaký žili dříve naprosto spontáně a nevědomě, začít tvořit znovu, a to cíleně a vědomě. To byl velký okamžik. Byl to prvopočátek zrodu kentaurovi persóny. Mysli, tvořící podle intuice duše, ale již záměrně. Zde se zrozuje vědomé tvoření světlem. Někteří kentauři, kteří klesli na dno, protože je na platformě Eva dohnal kolektivní stín, a nevěděli co to je, a jak se k tomu postavit, po čase pochopili, že se sami musí soustředit na to, co je dobré, a tím to tvořit. Netvořili však z rozumu, jako Adam. Tvořili z intuice duše, jako dřív, jenže teď už to věděli. To, co dřív pokládali za běžné a automatické, protože v ráji nebylo nic mimo to, teď už pro ně bylo cílem vlastní tvorby, věděli, jakou má cenu řád světla. Začali cíleně udržovat a tvořit ten způsob života, který je vlastní jejich intuici již od dob ráje. Tak se jim opět začínalo dařit, byli opět veselejší mysli, a také si začali uvědomovat, co je to intuice. Všechno tohle vedlo k tomu, že sobě a své intuici také více věřili, čímž se začali stávat skutečnou persónou. Tím také překonali svůj stín. …...Pokračování příště.......